Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Bolívie; co čekat dál?

15. 10. 2014 0:27:51
V nedělních prezidentských volbách získal Evo Morales svůj třetí mandát

Jiný výsledek nikdo ani nečekal. Indiánský socialista Evo, jak mu říkají místní, si šel pro vítězství. „Vyhrát volby je velmi jednoduché,“ zhodnotil sám minulý týden. Radost mu možná trošku zkazilo, že nezískal kýžených 74 % hlasů, které sliboval, ale ovace jeho příznivců mu musely spravit náladu. „Tohle je vítězství antiimperialistů a antikolonialistů!“ volal z balkónu prezidentského paláce na Plaza Murillo a dav mu nadšeně tleskal. Svůj triumf Evo věnoval Fidelu Castrovi a nebožtíku Chávezovi, svým mentorům. Přesné oficiální výsledky budou zveřejněny za 11 dnů, volební komise totiž zjistila nebezpečí pirátských útoků na sčítací systém a sčítání pozastavia. O výsledku však nepochybuje Evo ani nikdo jiný. Jak to v současné Bolívii vlastně vypadá? Minulý měsíc jsem zemi věnoval delší článek na základě mého nedávného měsíčního pobytu. Dnes proto něco dodám a pokusím se o výhled, co čekat od desetimiliónové Bolívie dál.

Připomenu, že Bolívie je spolu s Paraguayí nejchudším státem Jižní Ameriky. Její dějiny provázely války, převraty, bída a masakry indiánského obyvatelstva, tvořícího dnes kolem 60 % obyvatel. Byla to ta vůbec nejnestabilnější země celé Latinské Ameriky, zažila 83 vlád. V roce 2006 ve volbách zvítězil Evo Morales Ayma, indiánský předák pěstitelů koky a bojovník za práva domorodých Bolívijců. Od té doby jeho Hnutí za socializmus (MAS) přeměnilo Bolívii v Mnohonárodnostní stát, přiznávající větší práva indiánům, a posiluje roli státu v ekonomice znárodňováním ropného a plynárenského průmyslu, telekomunikací a dalších klíčových odvětví. Nové silnice, nemocnice a školy rostou jako houby po dešti.

DSCN2635.jpg

Země zažívá léta nebývalé politické a ekonomické stability. Podnikatelé z bohaté východní provincie Santa Cruz, tradičně liberální a k La Pazu nepřátelští, dnes přiznávají, že „takovou stabilitu nezažili“. Ještě před pár lety hrozila provincie odtržením, teď tu Evo získal nadpoloviční většinu. Zahraniční investoři, nejdříve postrašení výroky o „boji proti imperializmu a vykořisťování“, se do Bolívie vrátili a investice jsou rekordní. Ekonomika v minulých letech rostla 5-6 %, HDP se ztrojnásobil. Letos, i uprostřed prudkého zpomalení latinskoamerického regionu, se předpokládá nárůst 5,2 %. Podle kritiků je to jen díky příznivým cenám zinku, cínu a zemního plynu, spolu s hovězím masem téměř jediných vývozů chudé Bolívie. Vládě také vyčítají neefektivnost v řízení státních podniků (podíl státu v ekonomice se zvýšil na 30 %). Na to vláda odpovídá s poukazem na naopak zvýšené tempo průzkumu nových ložisek a otevírání nových skrze státní ropnou společnost YPFB. Morales zavedl téměř bezplatné školství a zdravotnictví pro všechny plus řadu sociálních programů pro svobodné matky, děti a seniory. Navzdory tomu je státní rozpočet v přebytku, devizové rezervy centrální banky vzrostly a státní dluh se snížil. Pod hranicí chudoby nyní žije 45 % Bolívijců oproti 60 % před rokem 2006. Minimální mzda stoupla třikrát na 4300 Kč měsíčně. Výhodné ceny komodit však mohou klesnout a státní aparát nabobtnal za Eva několikrát.

DSCN2713.jpg

Morales a především jeho viceprezident Álvaro García Linera si proto předsevzali vymanit bolívijskou ekonomiku ze závislosti na těžbě a vývozu několika surovin. Chtějí ji diverzifikovat. Do roku 2020 má podstatnou část produktu tvořit lehký průmysl jako výroba farmaceutik nebo baterií. Později dokonce plánují najet na znalostní ekonomiku. Osobně nechápu jak. Vláda sice poukazuje na nové slévárny kovu a první domácí továrnu na počítače, ale vzdělání a kvalifikace většiny místních je katastrofa. Nevzdělanější a tupější lidi než jsou bolívijští venkované, s odpuštěním, jsem nikde na světě nepotkal. V Amazonii lidé mluví holými větami a základní slovní zásobou, složitější souvětí vůbec nechápou. Historicky to samozřejmě není jejich chyba - žili jako zvířata bez přístupu ke školství - ale to už neplatí. Moralesova vláda zpřístupnila školy všem (nebo 99 %) a prezident nabádá učit se anglicky, ovšem řada venkovanů děti do školy neposílá. Někteří mi to přiznali osobně a děti ostatně vidíte pracovat nebo se poflakovat všude kolem vás. V zemi je formálně povinná školní docházka, ale nikdo ji nekontroluje ani nevynucuje. Jak se s takovým „materiálem“ země vymaní ze závislosti na těžbě, si nedovedu představit. Bolívijští vysokoškoláci mají kvalitní vzdělání, ale spousta jich mizí do USA, Španělska nebo jinam. Jejich méně vzdělaní spoluobčané zase odcházejí za manuální prací do mnohem bohatšího Chile a Argentiny.

Odpůrci vládě vyčítají nekompetentnost a korupci, což je v řadě případů jednoznačně pravda. Bolívie je mezi nejzkorumpovanějšími zeměmi i v rámci Latinské Ameriky. Na druhou stranu, soudě podle výsledků, předchozí vlády nebyly v čemkoli kompetentnější. Kriminalita je v zemi poměrně nízká. Navzdory chudobě, korupci a mizernému vybavení policie je Bolívie bezpečnější zemí než její bohatší sousedé. Zločinnost však roste, a to hlavně kvůli obchodu s drogami. Právě zde je Moralesova vláda obzvlášť kritizovaná za přehlížení problému.

Místní mi vykládali o pronásledovaných a zavřených disidentech. Politické strany ale fungují a pořádají kampaně stejně jako kdysi, do voleb vyslaly čtyři různé kandidáty. Je pravda, že asi 700 pravicových politiků se prohlašuje v exilu a několik set jich je vyšetřovaných či již odsouzených za zpronevěru a zanedbání úřední povinnosti. Jeden se loni uchýlil na brazilskou ambasádu a z Bolívie utekl jako v akčním filmu za doprovodu brazilských mariňáků, což vyvolalo diplomatickou rotržku s Brazílií. Osobně nechápu, proč by Morales opozici pronásledoval a zbytečně riskoval špatnou pověst, když se těší podpoře dovolující mu své rivaly zcela ignorovat. Televizní debaty s nimi odmítl. „Ať jdou diskutovat s babičkou, ať debatují s těmi, co z Bolívie utekli,“ oznámil novinářům. Pravice je totálně zdiskreditovaná předchozími vládami, pro chudé nikdy nic neudělala a navíc se škorpí mezi sebou. Na levici vážný soupeř také chybí.

Pronásledování novinářů na způsob Ekvádoru, Venezuely nebo Argentiny v Bolívii neexistuje, 80 % médií je v soukromých rukou. Na nápad Linery ale Evovi podporovatelé získali ve většině z nich kontrolní podíly, takže lze spekulovat o autocenzuře, byť oficiálně nejsou noviny na vládu nijak napojeny. Morales je oprávněně kritizován, že využívá státních prostředků k vlastní propagaci. Převaha jeho kampaně byla obrovská, na zdech a veřejných budovách neviselo nic jiného než „s Evem je nám dobře“. Kritici berou jako hotovou věc, že bude chtít s absolutní většinou v Kongresu (pokud jí dosáhne) znovu změnit ústavu a umožnit si neomezenou vládu. Morales však nikdy nic takového nezmínil. Nedávno naopak zasněně vykládal novinářům, jak se do roku 2020 z politiky stáhne a otevře si restauraci. Předevčírem to zopakoval a členové MAS jakoukoli změnu ústavy rovněž striktně odmítají.

DSCN3372.jpg

A Evo vyzdvihl Bolívii i na mezinárodní scéně. Zatímco dříve bylo o chudé zemi někde hluboko v Andách sotva slyšet, dnes nemine týden bez jadrných prohlášení Moralese nebo Linery na adresu kapitalizmu, imperializmu a speciálně Spojených států. Bolívie se stala věrným spojencem Kuby a Venezuely, od které za Cháveze čerpala vojenskou pomoc. Spolu s Correovým Ekvádorem tvoří nerozlučný kvartet burcující Latinskou Ameriku k „boji s neoliberalizmem, imperializmem a kolonializmem“. Na ostří nože je La Paz s Washingtonem, a to hlavně kvůli boji indiána Moralese za legální pěstování koky (ale boj s jejím produktem kokainem). Úplně nesmyslný je pak bolívijský boj s Chile o „znovuzískání moře“. Bolívie o přístup k moři přišla před více jak sto lety v prohrané válce se svým sousedem. La Paz se s tím však dosud nesmířil a Evo jen pokračuje v politicky výhodných provokacích Santiaga. Loni postoupil spor Mezinárodnímu soudu v Haagu, aniž by Bolívie měla nejmenší šanci vyhrát. Úspěšně zároveň blokuje jakoukoli spolupráci či obchod mezi oběma sousedy. Naděje, že nová chilská prezidentka Bacheletová se s Evem snáze domluví, ona sama utla, když v červenci odmítla jurisdikci MSD v dané věci.

Někteří věští ve třetím mandátu Moralesovi lepší vztahy se soudedy, osobně tomu nevěřím. Ve svém boji s kolonializmem a imperializmem se La Paz bratří také s Íránem, Ruskem, Čínou nebo Palestinou. S Izraelem se nemusí. Není však pravda, že je Bolívie nepřátelská vůči celému Západu. Dobré vztahy má s liberálním Peru,také Brazílií, Argentinou a většinou západní Evropy, dokonce i Španělskem, přestože Evo zrekvíroval místní pobočky několika španělským firmám. Konstruktivně vystupuje La Paz v OSN, například při snaze vyřešit budoucí restrukturalizace dluhů při státních bankrotech. Snaží se také získat popularitu u dalších rozvojových zemí, nedávno andská metropole hostila summit G77.

Osobně Moralesovi třetí mandát přeji. V zemi jsem všude viděl pokrok a setkal se s vesměs nadšenými ohlasy. Co se týče hospodářské politiky a svobody v zemi, jsem optimista. I kdyby pro nic jiného, v Evově zájmu je prosperující ekonomika a pro tu potřebuje investory. Pokud zajde příliš daleko, znepřátelí si je a s koncem prosperity skončí i jeho popularita. Proč by ji riskoval?

Z hlediska obchodu není Bolívie vůbec tak beznadějná, jak se může zdát. Při zmínce o Česku mi vzdělanější místní skákali do řeči, že československé Jawy byly perfektní. Vzpomínali na tatrovky a někteří i na zbraně dodané brněnskou zbrojovkou v jejich slavné válce s Paraguayí. Veřejné zdravotnictví je vybavováno nejnovějším zařízením a peníze mu nechybí (dvě nemocnice jsem nedobrovolně sám navštívil). Těžařství potřebuje stroje stejně jako tisíce kilometrů potrubí pro nové ropovody. Podobně stavebnictví. Byl jsem překvapený, že místní vojáci používají výstroj a částečně výzbroj americké armády. Důstojníci v La Pazu mi na to řekli, že by ji rádi nakupovali odjinud, ale nikdo jiný jim ji prý nechce prodávat. Kromě zbraní poslalo kdysi Československo bolívijské armádě dokonce vojenské poradce. La Paz měl zájem o naše L-159, je na co navazovat. Do vakua už se ale dere Čína. Naopak spotřební zboží tu asi velký potenciál nemá, do Bolívie ještě skoro nepronikly supermarkety (výjimečně v největších městech), Bolívijci pořád nakupují na pouličních trzích. Z vozidel jednoznačně nákladní auta a autobusy, těmi se v Bolívii převáží úplně všechno (vlak je zanedbatelný). Naopak na osobní vozy je většina Bolívijců stále příliš chudá. Ideální pro Bolívii jsou malá letadla. V zemi působí několik leteckých společností každodenně spojujících odlehlé kouty země, kam často dosud nevede jediná pořádná cesta.

První fotografie: „Obří dílo pro El Alto a La Paz“. Prezident Morales se chlubí zbrusu novou lanovkou spojující centrum La Pazu (3700 m n. m.) s indiánským předměstím El Alto (4100 m n. m.). (snímek autora)

Druhá fotografie: „Plyn pro všechny Bolívijce,“ slibuje Evo národu. (snímek autora, La Paz)

Třetí fotografie: „Budoucností je naše minulost a přítomnost,“ aneb s Evem k zářným zítřkům. (snímek autora, Oruro)

Autor: Lukáš Trzaskalik | středa 15.10.2014 0:27 | karma článku: 14.24 | přečteno: 482x

Další články blogera

Lukáš Trzaskalik

Macri prezidentem, Argentina si zvolila novou cestu

Mauricio Macri se středopravou stranou Cambiemos (Změňme) byl zvolen prezidentem Argentiny. Odchodem Cristiny končí 12 populistických let vlády Kirchnerů.

24.11.2015 v 22:34 | Karma článku: 9.58 | Přečteno: 302 | Diskuse

Lukáš Trzaskalik

Guatemala; sranda musí být, i kdyby se venku střílelo

V prezidentských volbách v největší středoamerické zemi zvítězil tuto neděli bývalý komik Jimmy Morales. Na první pohled beznadějná Guatemala však letos příjemně překvapila.

31.10.2015 v 20:50 | Karma článku: 8.77 | Přečteno: 266 | Diskuse

Lukáš Trzaskalik

Argentina; rozvoj k zaostalosti (část druhá)

Po téměř pěti měsících života tady přináším nástin, jak to vypadá ve druhé největší ekonomice Jižní Ameriky, „evropské“ Argentině. Pokračování předchozího článku

27.7.2015 v 0:01 | Karma článku: 16.33 | Přečteno: 791 | Diskuse

Lukáš Trzaskalik

Argentina; rozvoj k zaostalosti (část první)

Po necelých pěti měsících života tady přináším nástin, jak to vypadá ve druhé největší ekonomice Jižní Ameriky, „evropské“ Argentině

22.7.2015 v 0:36 | Karma článku: 32.90 | Přečteno: 2688 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

Vlastimil Dorotík

Je to stále ta stejná ODS jako před léty, žádná změna.

U ODS žádná podstatná změna nenastala, ta se jen dnes nachází v jiné pozici, jiné roli, ale její podstata a nátura zůstává stále stejná.

24.11.2017 v 18:22 | Karma článku: 22.34 | Přečteno: 386 | Diskuse

Pavel Starý

Karty ve sněmovně jsou rozdány

Moje slova z předchozího blogu se naplňují. Jasná vládní koalice se v nové sněmovně nerýsuje. Kde jsou příčiny současného stavu a jak to celé nakonec dopadne?

24.11.2017 v 15:25 | Karma článku: 13.53 | Přečteno: 603 | Diskuse

Jaroslava Janderová

Nemravná privatizace 17. listopadu aneb kádrováci v akci

Musela jsem si nechat pár dní odstup, abych vydýchala rozčarování z průběhu oslav 17. listopadu. Opět se ukázalo, jak hlasití jsou u nás příznivci tzv. selektivní demokracie.

24.11.2017 v 14:30 | Karma článku: 31.28 | Přečteno: 1078 | Diskuse

Roman Máca

Reakce na rozhovory s nominantem do čela bezpečnostního výboru Radkem Kotenem (SPD)

Pan poslanec Radek Koten (SPD) je podle mého názoru vysoce nekompetentní nedůvěryhodná nepravdy hovořící osoba a současně je i bezpečnostním rizikem. V článku předkládám argumenty vedoucí k tomuto závěru.

24.11.2017 v 13:55 | Karma článku: 29.04 | Přečteno: 2146 | Diskuse

Jan Bartoň

ANO to dalo Fialovi „sežrat“

Nezvolení Petra Fialy do místopředsednické funkce není jenom demonstrace síly. Je to ocenění „konstruktivní role“, kterou ODS při sestavování orgánů sněmovny předvedla v Kalouskově bloku.

24.11.2017 v 13:43 | Karma článku: 38.00 | Přečteno: 1876 | Diskuse
Počet článků 27 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 786

Po semestru na Univerzitě v Buenos Aires, aktuálně v posledním ročníku VŠE v Praze. Zimní semestr 2013 jsem strávil na Katolické univerzitě v Santiagu de Chile.

Zaměřuji se na ekonomiku, politiku, dějiny a nerovnost v rozvojových zemích, v prvé řadě Latinské Americe. Svými články chci přispět k lepšímu povědomí Čechů o tomto překrásném regionu, neboť naše média jej opomíjí. 

Zamilován do Latinské Ameriky a jedné Chilanky, podnikl jsem několik cest do Chile, Argentiny a Uruguaye, projel křížem krážem Bolívii, prošel Velikonoční ostrov a navštívil Peru a Dominikánskou republiku.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.