Macri prezidentem, Argentina si zvolila novou cestu

Mauricio Macri se středopravou stranou Cambiemos (Změňme) byl zvolen prezidentem Argentiny. Odchodem Cristiny končí 12 populistických let vlády Kirchnerů.

V nedělním druhém kole voleb s 81% účastí porazil středopravý kandidát Mauricio Macri svého perónistického rivala Daniela Scioliho ziskem 51,4 % hlasů oproti 48,6 %. Předvolební odhady se opět spletly, kdy v prvním kole slibovaly triumf Sciolimu, který ale v říjnu vyhrál jen o 3 %, zatímco v neděli měl s velkým náskokem zvítězit Macri, avšak rozdíl byl jen 2,8 %. Pro mnohé další důkaz toho, že Argentinu zkrátka nepochopíš. Přináším nástin, co onu poněkud chaotickou Argentinu, kde jsem letos 5 měsíců žil, v následujících měsících čeká.

10. prosince se odporoučí z prezidentského paláce Casa Rosada jeho dosavadní osazenstvo v čele s Cristinou Fernándezovou, která Argentině vládne od roku 2007, poté co tu vystřídala svého manžela Néstora Kirchnera. Ve svých článcích na závěr mého pobytu v zemi jsem ilustroval, v jakém stavu ji Cristina nechává. Potřetí už prezidentka kandidovat nemohla. Kdo by čekal, že alespoň při odchodu z úřadu se zachová čestně, spletl se. Cristina v posledních dnech nabrala přes tisíc nových úředníků oddaných kirchnerizmu, mezi nimi např. jmenovala 7 velvyslanců nebo šéfku státní banky Banco Nación (26-ti letou dceru oblíbeného ministra, absolventku bez zkušeností). Celkem za vlády Kirchnerů státní aparát nabobtnal ze 2,3 na 4 milióny zaměstnanců, ministerstvu zahraničí – Cancillería – se někdy přezdívá Kancillería. V červenci kompletně překopala tajné služby, které mají nově hlídat i banky a finanční domy. Řadu nejvýše postavených funkcionářů přitom nebude možné odvolat. Cristina si jistí alespoň nějaký ústupový terén poté, co její přihlouplý viceministr Aníbal Fernández s ostudou prohrál v souboji o provincii Buenos Aires, ovládanou perónisty od roku 1987, kterou naopak získala Macriho spojenkyně jako první guvernérka v historii. Samotnému hlavnímu městu (Ciudad Autónoma de Buenos Aires) již od roku 2007 šéfuje právě jeho dosavadní starosta, Mauricio Macri. V čele metropole si získal respekt za zlepšení veřejné dopravy, gesci veřejného prostoru i zanedbaných čtvrtí a započatou urbanizaci villas, argentinských slumů. Vytvořil také úplně novou metropolitní policii pro boj se stále se zhoršujícím zločinem.

56-tiletý Macri je synem italského imigranta-podnikatele a jeho profil se nijak neliší od typické latinskoamerické elity: narodil se v milionářské rodině, vychodil elitní školy, vystudoval buenosaireskou Katolickou univerzitu a pár let strávil obligátním studiem v USA. Pak nastoupil do rodinných firem a krátce působil i v bance. Svůj majetek přiznal 8,5 mil. dolarů. V nevšední Argentině k tomu ale musel něco dodat, a to 12 let v čele nejslavnějšího fotbalového klubu Boca Juniors, který dovedl k 17 titulům. Jeho společenský původ mu v Argentině, zvyklé na větší rovnostářství než zbytek Latinské Ameriky, bezpochyby mnoho hlasů ubral. Ovšem třeba právě proto, poukazují někteří komentátoři, se bude snažit nálepky elitáře zbavit větším zaujetím pro problémy běžných Argentinců. „Rozvoj pro 21. století namísto socializmu pro 21. století,“ shrnul svůj program v posledních dnech před volbami. Za prvořadé cíle si dal boj s obludným zločinem (sám byl na začátku 90. let obětí únosu), snížit inflaci a hospodářský růst. „Musíme Argentinu rozjet,“ prohlásil včera, kdy jedním z jeho prvních kroků má být odstranění nechvalně známého cepo, měnové kontroly zavedené Cristinou. Macri sice dříve prohlásil, že pevný kurz a kvóty na devizy odstraní hned „první den“, nicméně je jasné, že tak jednoduché to nebude. Veškerý majetek v uměle nadhodnocených pesos by tím okamžitě ztratil hodnotu, odhaduje se až o polovinu. V nejbližších týdnech proto zřejmě představí kompromisní plán postupného uvolňování kurzu, možná doprovázený omezením výběrů.

Podle svých spolupracovníků je Macri „týmový hráč“, což bude pro Argentinu vítaná změna oproti desetiletím kultu osobností samovládců Peróna, Menema, Néstora a naposledy Critiny. Se svou rezervovanou osobností každopádně Macri na populistu aspirovat nemůže, je známý svou nekonfrontační povahou snažící se o konsenzus. Jeho kolektiv politiků i byznysmenů jsou vesměs respektované osobnosti bez oplétaček se zákonem, čímž budou také v argentinské politice vynikat. Macri nakonec odmítl, že by do svého kabinetu zahrnul i osoby okolo Sergia Massy, třetího kandidáta z předchozího kola, jehož ústředním heslem byl boj se zločinem a politika pro střední třídu. Právě hlasy voličů Massy, který se sám pro Macriho nepřímo vyslovil, nedělní volby bezpochyby rozhodly. O Massovy voliče se pral i perónista Daniel Scioli, dosavadní guvernér nejvýznamnější provincie Buenos Aires, s velmi podobným profilem jako Macri (prý bývali dokonce dobří přátelé). Scioli byl kandidátem pokračování v Kirchnerovic politice protekcionizmu, štědrých sociálních programů a role státu v ekonomice, ale „s vlastním stylem“. Nikdo nepochybuje, že by byl mnohem rozumnější  a umírněnější variantou současné politiky, zřejmě dosti podobný pragmatickému Néstorovi. Mluvil o efektivitě ve státní správě, tvorbě pracovních míst a měl smysluplné návrhy, jenže zvolil taktiku strachu před svým sokem. „Macri to jsou úspory, devalvace, konec dávek, návrat k MMF a k supím fondům“, hrozil nerozhodnutým voličům ve zcela Cristinině stylu. Jenže právě desetiletí polarizace, konfrontace a nenávisti už mají Argentinci očividně dost.

Zajímavá bude i nová zahraniční politika. Macriho poradce už slíbil, že „Argentinu musí vrátit do světa“, nový prezident chce navázat přátelské vztahy se sousedním Chile, Uruguayí i Brazílií, se kterou si přeje dotlačit dlouho skomírající Mercosur k obchodní dohodě s EU. Chce se sblížit s liberálním Tichomořským společenstvím s vidinou pomalé ale „skutečné regionální integrace“. Naopak plánuje upozadit Cristinou preferované levicově-populistické režimy a u Venezuely dokonce požádá o pozastavení jejího členství v Mercosuru kvůli porušování demokratických zásad (k těm se všichni členové zavazují). Očekávám, že Argentina obnoví korektní vztahy s USA i západním světěm a naopak couvne od Ruska, Íránu a Číny, se kterými se nekriticky sblížila Cristina. Ozbrojeným silám se pak zřejmě konečně dostane nějaké pozornosti, po letech pohrdání Kirchnerovými, a jedny z nejpodfinancovanějších složek v Latinské Americe do pár let dostanou alespoň trochu důstojné vybavení. Zcela urgentní je pro Argentinu začít hlídat své hranice, přes které z Paraguaye a Bolívie téměř nekontrolovaně proudí stále více drog. Macri bohužel nijak konkrétně nezmínil, jak zvrátit úpadek veřejných škol, jak pomoci veřejným nemocnicím, jak bojovat se zločinem v ulicích nebo co s katastrofální byrokracií (vyjma měnové kontroly).

Argentina má před sebou úžasnou příležitost. Pokud přikročí k devalvaci, čímž dostane své mzdy na konkurenceschopnou úroveň, a byť jen trochu zlepší své podnikatelské prostředí, může se stát mnohem lepší investiční destinací než sousední Brazílie. Průmysl má v Argentině téměř stoletou tradici a Argentinci jsou pořád veskrze vzdělaný a pracovitý evropský národ, Brazílie je navíc aktuálně ve velmi mizerném stavu. Stejně tak suroviny Argentině nechybí, 43-miliónová země je schopná nakrmit 400 miliónů, má významná ložiska ropy, zemního plynu, zlata i lithia.

V červenci jsem psal o Argentincích to samé, jen „že za posledních 30 let si nebyli schopni zvolit normální vládu”. Předevčírem mne přesvědčili o opaku a já jim za to tleskám. Jen tak dál.