Argentina a Falklandy; jaká je Buenos Aires pro Londýn hrozba?

Před pár dny Velká Británie oznámila navýšení vojenského rozpočtu pro své zámořské území. Argentinská vláda vyjádřila rozhořčení a už po iksté obvinila Londýn před OSN z kolonializmu.

„Malvíny jsou argentinské,“ je jedna z prvních cedulí, která vás při vjezdu do země na hranicích přivítá. Spor o Falklandy je v Argentině něco tak emocionálního, jako když hraje národní sestava. Většina Argentinců bez rozdílu se postaví za svou vládu, je jedno jakou, a rétoricky se semknou proti „agresi“, kdykoli Londýn „něco zkusí“. Teď zrovna oznámil navýšení vojenského rozpočtu pro ostrovy z důvodu „velmi reálného ohrožení“, podle britské vlády, a podle jednoho britského deníku dokonce „hrozící argentinské invaze“. Dejme teď bokem fakt, že argentinští velitelé po prohrané válce v roce 1982 podepsali kapitulaci - ale nikdy se nepodepsalo příměří (ani na opakované žádosti OSN) - a obě země jsou tudíž formálně stále ve válce. Stejně tak přiblblou reakci vlády prezidentky Cristiny Fernándezové. Její ministr zahraničí H. Timerman blábolil o tom, jak Británie „vyžaduje podřízenost“, „chtějí nám vštěpit koloniální mentalitu“, a oznámil, že Argentina obviní Spojené království před Výborem OSN pro dekolonizaci. Je to totiž Buenos Aires, které mluví o kolonializmu, ale ostrovům by rádo vládlo - přestože v referendu z března 2013 sami kelpers, falklandští ostrované, projevili 98,8 % svou vůli zůstat pod britskou vlajkou. Je ale argentinská hrozba reálná?

No, v prvé řadě nemá někdejší mocnost Jižní Ameriky žádné lodě, které by Argentince na Falklandy vůbec dopravily. Krizemi zužovaná Argentina, kde jsou navíc vojáci v opovržení veřejnosti i politiků za krvavou diktaturu, vydává na obranu už léta pod 1 % HDP, teď jsou někde na 0,6 % - to i Česko je oproti Argentině válečný štváč. Námořnictvo už nemá ani dopravní plavidla ani vyloďovací čluny, a muselo vyřadit i jediný ledoborec, který mělo. Ze dvou torpédoborců se jim jeden zrezlý potopil u mola a druhý raději přestavěli na lehčí rychlý člun. Donedávna námořníci cvičili s prošlou municí z 50. let., protože na novou nebylo. Jediná letadlová loď byla vyřazena a o nové si mohou argentinští admirálové nechat zdát. Jedinou bojeschopnou sílu představuje nekolik zbývajících fregat. Oněch 650 km rozbouřeného moře je tak pro Argentinu nepřekročitelná hradba.

I kdyby se pěší jednotky k ostrovům nějak dostaly, neměl by jim kdo vybojovat vzdušnou převahu. Kdysi pyšné argentinské letectvo už skoro 10 let nemá prakticky jedinou letuschopnou, natož bojeschopnou, stíhačku. „Páteř“ vzdušných sil tvoří staré francouzské Mirage III ze 70. let, které měly být vyřazené v roce 2011. Argentinci na nich dál létají, ale „nesmí být mlha ani foukat příliš silný vítr“, což je třeba v celé Patagonii (půlka teritoria) problém, nemluvě o arktickém souostroví. Ze stíhacích bombardérů A4 nakoupených z druhé ruky od Američanů v 90. letech jich létá jen hrstka. Raket má Argentina tak na několik výstřelů. Dokonce i ministr obrany A. Rossi přiznal, že ozbrojené síly „nejsou připraveny na válečné akce“. Oproti tomu britskou državu střeží moderní Typhoony. Jen pro srovnání: před válkou o Falklandy na začátku 80. let mohla vojenskou juntou ovládaná Argentina nasadit starší letadlovou loď Veinticinco de Mayo, několik torpédoborců, křižníků a zbrusu nových fregat, 120 moderních bojových letounů a desítky raket Exocet. Dojít k delší válce, argentinská flotila by se s tou britskou pravděpodobně navzájem zničily s na moři nerozhodným výsledkem.

Mohla by Argentina alespoň ve střednědobé budoucnosti britskou královnu moří ohrozit? Moc to nevypadá. Předloni vláda schválila pětiletý ambiciózní plán za 2 miliardy dolarů na obnovu vybavení ozbrojených sil. Vzhledem k jejich žalostnému stavu by ani takto obrovská částka poměr sil výrazně nezměnila. Po letech hledání příležitostí to loni vypadalo, že Argentina nakoupí 30 let staré Mirage F1 od Španělska a zmodernizuje tak svou vzdušnou flotilu aspoň o 10 let. Ale i z tohoto obchodu sešlo. Poté Argentina jednala s Francouzi, Izraelci, Číňany a naposledy s Rusy, ale i nákup ruských stíhaček prezidentka vyloučila „z finanční nedostupnosti“. Helikoptér se vojáci asi nedočkají „pro vážné finanční problémy“ (tu svoji ale prezidentka má, kterou létá každý den do práce a z práce). Potíže má i přestavba německé ponorky z 80. let na jadernou v argentinských docích stejně jako domácí vývoj a produkce dronů. Snad jediné, co se podařilo nakoupit, je nové osobní vybavení a munice pro vojsko.

Ovšem nedávno se třeba zjistilo, že prapor v Rosariu rozkrádá munici a přeprodává ji narcos, kteří už stihli z Argentiny udělat stabilní tranzitní zemi a zamořit ji drogami, násilím a vraždami (u jednoho vojáka doma našli raketu a skoro 20 000 nábojů). Několik důstojníků a poddůstojníků bylo postaveno mimo službu a půjde před soud. Ministr obrany sice ujistil, že „v jiných útvarech se nastalo naprosto nic“, ale ve smutné realitě současné Argentiny se tomu nechce moc věřit. Jestli Falklandy, nebo Malvíny, je tak pro Argentince dnes asi ta úplně nejmenší starost...