Panama; latinskoamerická Dubaj?

Vedle Brazílie, Bolívie a Uruguaye letos volila i Panama a Kolumbie. Pro jiné povinnosti se k nim dostávám až teď.

Středoamerická Panama zamířila k volbám letos 4. května. Po neoriginální kampani zvítězil trochu překvapivě Juan Carlos Varela z Partido Panameñista, snad středopravé. Těžko říct, protože Varela sám byl jednou ze špiček vládnoucí strany dosavadního prezidenta, retailového magnáta Ricarda Martinelliho. Pak se s ním ale rozešel a do voleb nastoupil už s vlastní partají. Varela, stavební inženýr a bohatý podnikatel, slíbil po vítězství „prosperitu pro všechen panamský lid“ a „sociální spravedlnost“.

V Panamě se toho příliš nezměnilo od mého lednového článku. Na první pohled je to Dubaj, jen ve střední Americe. Třiapůlmiliónová Panama roste poslední dekádu průměrně 8,5 % ročně, loni vyrostla o 8,4%, letos „zpomalila“ na 6 %. Mrakodrapy a luxusní hotely vyrůstají z tropických bažin dechberoucím tempem. Rozšiřovací práce na mezioceánském průplavu od léta zase běží a slibují panamské státní pokladně do budoucna ještě větší příjmy (v současnosti na kanálu závisí z 10 %). Díky politické stabilitě a nízkým nebo žádným daním pro nadnárodní společnosti je Panama bankovním a obchodním centrem střední Ameriky a Karibiku. Bohatí Kolumbijci, Venezuelané a další Latinoameričané tu skupují byty a kanceláře jako úložiště peněz. Platit tu můžete americkým dolarem stejně jako panamskou balboou.

Po pár dnech pobytu ovšem zjistíte, že Panama je jen jedna velká Potěmkinova vesnice. Zatímco centrum Ciudad de Panamá je klimatizovaný Manhattan, pár kilometrů od něj začíná Kongo. V bahně lagun tu vyrůstají slumy chudých, kteří nemají z dvouciferného růstu nic. Lidé tu umírají, protože nemají ani na převoz do nemocnice na druhém břehu zálivu (píše The Economist). Chudý panamský venkov, s výjimkou pár turistických lokalit, rovněž nijak nebenefituje. Dobré školství nebo zdravotnictví je v Panamě jen pro úzkou elitu. Katastrofální nerovnost je realitou většiny Latinské Ameriky, ale v malé Panamě jsou kontrasty přímo neuvěřitelné. Kriminalita je další problém, chudé čtvrti jsou zcela bezprizorní a vládnou jim gangy, drogy a vraždy. Varela jako ministr v Martinelliho vládě zavedl několik sociálních programů, díky kterým byl zřejmě letos taky zvolen. Jak konkrétně by ale chtěl nerovnost a bezpečnost řešit, nikdo neví.

Tahounem panamské ekonomiky je stavebnictví, ovšem s tím se to trochu přehnalo. Třetina kanceláří už je prázdná, hotelových pokojů celá polovina. A dál se vesele staví nové. V Panamě je velmi draho. Ceny ženou nahoru jednak bohatí investoři a turisté, jednak fakt, že se vše dováží. Nejcitelnější je drahota potravin. Namísto chovu dobytka a produkce jídla nadnárodní společnosti v Panamě pěstují banány na export. Potraviny pak Panama naopak draze importuje z USA. Nový prezident slibuje podpořit místní potravinářskou produkci a navrhuje zmrazit ceny asi 20 citlivých položek. Jak chce lokální produkci podpořit, není jasné. Jako vzpruhu stavebnictví navrhuje rozšíření megalomanského metra ve Ciudad de Panamá. Výraznější změnu hospodářské politiky nikdo nečeká. Vzhledem k velmi štědrým úlevám investorům asi těžko počítat s tím, že by se panamskému školství či zdravotnictví dostalo za nové vlády více prostředků.

Panama je zkorumpovanější než Brazílie, Peru, Kuba i řada dalších latinskoamerických zemí (podle TI). Chudoba se za Martinelliho vlády snížila, ovšem stále v ní žije čtvrtina všech obyvatel, někteří  v katastrofální. Osobně nechápu udržitelnost panamského hospodářství - pokud chce země žít ze služeb jako Dubaj nebo Singapur, potřebuje vzdělané lidi, ne armádu uklízeček a kopáčů. Mezinárodně se Panama orientuje na USA a liberálně-pravicové latinskoamerické země, především sousední Kolumbii. Naopak je nepřátelsky naladěná sousední levicové Nikarague, Venezuele a dalším levicovým režimům. Z toho plyne, že by ráda vstoupila do Pacifického společenství sdružujícího otevřené a liberální Mexiko, Kolumbii, Peru a Chile.

Osobně se mi Panama jeví jako typický případ marnotratnosti a „prožírání“ budoucnosti. Zda se někdy její elity proberou a z rentiérského vegetování zemi posunou k trochu produktivnější budoucnosti, je otazník. Já tomu bohužel nevěřím. 

První snímek: realitní makléřka hledí z prázdné kanceláře na střed Ciudad de Panamá.

Druhý snímek: stejná čtvrť z jiné strany. Na zdi předvolební plakát vítězného kandidáta.