Postřehy z Chile po půl roce

Země pod Andami momentálně řeší jednu jedinou věc - El Mundial                                        

Před pár dny jsem se vrátil do Chile, uprostřed místní zimy. S nohama pod dekou jako dědeček v houpacím křesle se ohřívám u přenosných kamínek a ledovými prsty vyťukávám tenhle článek. Chilané totiž neznají ústřední topení, izolaci domů či horkovodní potrubí. Na první pohled to není potřeba - na slunci je v Santiagu hezkých 15°C, vítr je málokdy. Brzy ráno a v noci ale teplota klesá k 5°C i k nule a pak máte doma příjemých 10°C. Paráda vylézt ze sprchy, ve které navíc málokdy z ohřívače přiteče voda, které my říkáme teplá...

Navzdory zimě i smogu, který halí zasněžené Andy okolo šestimiliónového Santiaga, Chilané si naplno užívají šampionát. I reformy prezidentky Bacheletové ustoupily do pozadí. Teď se fandí marea roja, červenému přílivu, jak Chilané své sestavě říkají. Když hraje místní selección, prodavačky mají ve vlasech zapíchnuté chilské vlaječky, zaměstnanci se smějí dívat na zápas v pracovní době a spousta kanceláří pro jistotu zavře. I ušmudlaní bezdomovci u metra podpoří národní tým kulichem v chilských barvách. V kampusu konzervativní Katolické univerzity vyrostl stan pro fanoušky s živým přenosem všech zápasů.  Z rádia se ozývá ¡Dale, dale, Chile!, na sítích se šíří fotbalová parodie Statečného srdce a televize vysílá živý přenos z Brazílie, kde na plážích reportéři sondují, kdo vyhraje sobotní zápas s Brazilci. Ten je teď tématem číslo jedna. Každou chvíli z obrazovky hodí úsměv Alexis Sánchez, idol všech Chilanek a miláček fanoušků. Za ty se podle průzkumu považuje 94 % mužů a 74 % žen. Chilanky totiž narozdíl od Češek fandí stejně intenzivně jako jejich protějšky.

Jen jedna věc Chilany nepustila ani při mistrovství - protesty a stávky. Národní vášeň číslo dvě udržují v chodu pochody učitelů (za vyšší platy), protesty zaměstnanců lékáren Cruz Verde (za vyšší platy) a stávka řidičů dopravního podnika Transantiago (za to, že jich rozdovádění „fanoušci“ po zápase se Španělskem asi 50 vytáhli z autobusů a zmlátili).

Přes spoustu odlišností je prostě Chile pořád Latinská Amerika. A že jsem tu loni půl roku studoval, mám to tu rád. Takže hodně štěstí v sobotu, Chile. ¡Dale, Chile!

Na fotografii stávkující zaměstnanci lékárny Cruz Verde kousek od Plaza de Armas v centru Santiaga (snímek autora)