Chile moderní země? Jen odsud posud...

Co prozrazuje spor na prestižní Katolické univerzitě o naoko moderní a bohaté zemi? Sever Chile mezitím zasáhly ničivé povodně.

Papežská katolická univerzita v Santiagu de Chile (PUC) je podle většiny srovnání nejlepší  latinskoamerickou vzdělávací institucí, podle QS o nějakých 70 příček lepší než Karlovka. Roční školné vyjde od čtvrt miliónu do půl miliónu Kč, podle oboru. Studovali na ní prakticky všichni, kdo v Chile něco znamenají - prezidenti, ministři, arcibiskupové, nejbohatší podnikatelé aj. (pokud nestudovali v USA). Soukromá univerzita se dnes ohání „sociálním posláním“ a hesly typu „už přes století ve službách vlasti“. Nicméně roku 1888 ji Vatikán založil, ve své křesťanské lásce, na žádost nejbohatší chilské elity, aby její děti mohly studovat „mezi svými“ a ne spolu s lůzou na veřejné Universidad de Chile (dodnes druhé nejlepší v zemi).  Katolická univerzita se od té doby změnila, díky stipendiím a státním půjčkám se na ni dnes může dostat i chudší Chilan, pokud je velmi dobrý. Škola se prohlašuje za pluralitní a otevřenou všem. Ovšem charakter instituce zůstal: všichni studenti od ekonomie po geologii mají povinný úvod do katechizmu a teologie, na právnické fakultě se dodnes před hodinou modlí. Univerzita vřele podpořila Pinochetovu vojenskou diktaturu a ekonomická fakulta je dodnes tvrdě konzervativní a neoliberální. „Dávat lidem peníze za sezení doma? - jen se nad tím zamyslete, opravdu, zamyslete,“ vybízel nás profesor při rozboru dávek v nezaměstnanosti. Rektorem univerzity je od roku 2010 Ignacio Sánchez Díaz, ultrakatolický lékař a otec sedmi dětí.

Nedávno byl ze svých funkcí odvolán oblíbený profesor teologie, jezuita Jorge Costadoat. A to rozhodnutím J. E. chilského kardinála Ricarda Ezzatiho, dosud nejvyšší autority univerzity. „Jeho výuka se odchyluje od takové...nutné pro charakter univerzity jako katolické a papežské,“ oznámil monsignor Ezzati. Mimo jiné ten stejný, který si loni stěžoval ve Vatikánu na tři chilské faráře, kteří příliš pracovali s chudými a příliš kritizovali nerovnost, segregační školství a elitářskou chilskou církev. „Dělničtí kněží“, jak je překřtila chilská levice (jednomu je 97 let), se podle Ezzatiho stavěli proti „zaběhnutému božímu řádu“. Případ ale není první na prestižní univerzitě, kde oficiálně vládne naprostá akademická volnost a svoboda projevu. Podobně dopadl před pár lety jeden učitel stavebního inženýrství a učitelka sociální práce. Debata se znovu vrátila s případem profesora sociologie a teologie Patricia Mirandy, který na PUC vyučoval 22 let. Profesor přednáškám dával „mezidisciplinární a kritický charakter“, za což ho sice milovali studenti, ale zadělal si na problémy. Po návratu ze studijní cesty jej propustili „z důvodů na straně zaměstnavatele“. Miranda ale na univerzitu podal žalobu. A poprvé se stalo, že jej široce podpořili studenti i část vyučujících, dosud podle novin i mých známých pracujících v „kultuře strachu z cenzury“.

V únoru se mezitím škola opět stala středem pozornosti, kdy rektor Sánchez prohlásil, že na Katolické klinice se nebudou provádět žádné potraty, čerstvě legalizované chilským parlamentem. Katolická klinika v Santiagu je jednou z nejlepších nemocnic v zemi, kde za hospitalizaci zaplatíte od desítek tisíc po milióny Kč, podle druhu zákroku. S klinikou navíc nemá rektor univerzity nic společného, tudíž byly jeho projevy v tisku kritizované i jako formálně zcela vedle. Před dvěma lety i Česko oblétla zpráva, jak konzervativní prezident Pinera poblahopřál jedenáctileté dívce znásilněné otčímem ke „zralému rozhodnutí“ dítě si ponechat. Nic jiného jí ani nezbývalo - potraty byly až do letoška v Chile za jakýchkoli podmínek přísně zakázané. Jasně že bohatí, kteří zákaz potratů fanaticky hájili, jednoduše zaletěli s neopatrnou dcerkou na zákrok jinam. Takže jediní, kterým zákaz komplikoval život, byli chudí, kteří na cestu a zákrok neměli.

S chilskými obchodními partnery, pokud je dobře neznáte, ať vás nenapadne mluvit o náboženství, potratech, školství, zdravotnictví zdarma, apod. Lidi, se kterými budete jednat, pocházejí z drahých soukromých škol většinou řízených náboženskými řády, takže společné stanovisko budete hledat těžko. Naopak se pochlubte dovolenou v USA, dítkem studujícím v zahraničí a blonďatou rodinou na fotkách - za to jsou v Chile body. Bohužel Chilani se narozdíl od nás o náboženství a politice strašně rádi baví - takže pozor, co odpovíte. Nikdy nezapomenu zhrozené pohledy, jaké na mě někteří bohatí studenti vrhali po informaci, že jsem pro potrat a že co řekne církev, v Česku nikoho nezajímá. Faráři si ale zachovávají obrovský vliv i mezi chudšími, pro které snobská chilská církev nikdy nic neudělala (i církevní hodnostáři tu pocházejí z  baskické aristokracie a úzké elity, jen rodina Errázuriz dala Chile 4 arcibiskupy). V údolí Limarí, kde jsem měsíc žil, mnoho venkovanů po generace odkazuje část svého majetku nebo i celé své dědictví církvi. Diecéze skoupily kdysi obecní hřbitovy a dnes si účtují 50 000-100 000 Kč za výklenek (v Chile se nepohřbívá do země, ale do „šuplíků“ v pomnících). Hlavní starostí všech dědů tak je, za co si výklenek pořídí, protože jinak je šoupnou na obecní útraty do společného hrobu. Mladší cynicky dodávají, že  „v Chile i umřít je drahé“.  Někteří už na výklenek pomalu šetří, aby je to nezaskočilo... Jediná městská střední třída už faráře moc neřeší, ale je zase živnou půdou (často není moc vzdělaná) pro všelijaké evangelické sekty, které v Chile rostou jako houby po dešti. A to jsou takoví vymývači mozků (měl jsem tu čest je poznat), že proti nim i naši jehovisté jsou jen slabý odvar.

Sever Chile před dvěma týdny zasáhly ničivé povodně. V suchých andských údolích regionu Atacama deset hodin na sever od Santiaga čekali na pořádný déšť léta. Zemědělská produkce klesla místy o víc než polovinu. Tak dlouho se místní babičky modlily ke svatému Isidoru Oráči o víc vody, až to patron deště přehnal. Idylické údolí Huasco známé kvalitní kořalkou pisco je zavaleno bahnem a zasahuje v něm armáda, stejně jako v hlavním městě kraje, důlním středisku Copiapó. Kritici upozorňují na příliš intenzivní zemědělství a odvádění toků řek kvůli zavlažování. Mění se tím velmi křehké klima andských údolí, závislých na vláze a odpařování jedné či dvou malých řek, v létě spíš potoků. Prezidentka Bacheletová okamžitě zrušila svůj program a vydala se do postižených míst.