Mauritánie; středověký skanzen na Sahaře

31. 12. 2014 17:33:30
V zemi, kde bylo otroctví zrušeno v roce 1981, žije dál možná až pětina obyvatel jako otroci. Jeden člověk tu byl minulý týden odsouzen k trestu smrti za „lehkovážné řeči“ o islámu

Neznámá a uzavřená Mauritánie se rozkládá na miliónu čtverečních kilometrů západní Sahary. Jejích tři a půl miliónů obyvatel žije v zoufalé chudobě. Číst a psát dokáže sotva polovina Mauritánců. A to těch šťastnějších „bilých Maurů“, Arabů tradičně vlastnících otroky. Ostatní jsou snědší, téměř černí Afričané, po staletí naopak otroci. Otroctví tu sice úředně zrušili „už“ v roce 1981, ale zločinem se stalo až v roce 2007. Dodnes za něj byl potrestán jediný člověk. Naopak lidskoprávní aktivisté jsou zavíráni, mučeni a vypovídáni ze země. Podle CNN, která tu před dvěma lety tajně natáčela, žije v otroctví 10-20 % Mauritánců. Jasno v tom má vláda, pro kterou nic takového v zemi „neexistuje“. „Všichni lidé jsou v Mauritánii svobodní,“ ujistil CNN ministr. Mauritánie je izolovaná, vízum uděluje cizincům jen zřídka. Novinářům je přidělen dozor a otroctví je zakázané téma. Za řeči o něm hrozí vězení nebo deportace.

Nad nekonečnými dunami Islámské republiky Mauritánie vládne tvrdou rukou generál Mohamed Uld Abdel Azíz. Ze svého paláce v metropoli Nouakchottu, „shluku betonových bloků rozesetých po Sahaře jako Lego“, ví o všem díky vojenským hlídkám lemujícím oněch několik cest křižujících zbídačelou Mauritánii. Té se Abdel Azíz zmocnil v roce 2008 převratem, při kterém svrhnul prvního a posledního demokraticky zvoleného prezidenta od získání nezávislosti. Následně se nechal „demokraticky“ zvolit, naposledy letos v červnu, kdy ovšem u voleb chyběla opozice. Zemi řídí pomocí armády. Armáda prezidenta také podržela během protestů černého obyvatelstva a mládeže během Arabského jara 2011. Atmosféru Mauritánie hezky dokresluje rozsudek z minulého týdne, kdy soud poslal muže na smrt, neboť „lehkovážně hovořil o Proroku“. Letos v lednu, kdy byl muž zadržen, Mauritánci uspořádali „zlostné pochody“, kde po tisících skandovali smrt pro „hanobitele“.

abc.jpg

Prezident Abdel Azíz se našel v zahraniční politice. Od svého nástupu musel bojovat s pašeráky a islamisty brázdícími jeho pouštní království všemi směry. Jakmile se jich na Sahaře vyrojilo ještě víc po vykradení Kadáfího vojenských skladů, zasmušilý generál se chopil příležitosti a stal se spojencem Západu číslo jedna. Je „důležitým partnerem“ Francie v její vojenské misi Barkhane v Sahelu. Předsedá Africké unii a v listopadu dohlížel na předání moci armády civilistům v Burkině Faso. V květnu zase dohodl příměří mezi Tuaregy a malijskou vládou. Založil skupinu "G5 Sahel", kde spolupracuje s okolními státy při ochraně jejich nekonečných pouštních hranic. Když to pár let zpátky vypadalo, že celé Mali padne do rukou džihádistů, poslal mu na pomoc své vojáky. Ty poslal i do Pobřeží slonoviny a pro jistotu je nabídl i OSN do Středoafrické republiky. Před dvěma týdny "G5 Sahel" požádal OSN o intervenci v Libyi. Vyplatilo se - ze Západu do Nouakchottu nechodí žádná nepříjemná kritika. Akorát pro džihádisty se stal terčem číslo jedna a na Sahaře jeden nikdy neví. Letos na jaře prezidenta omylem postřelili vlastní vojáci. Nadstandardní vztahy udržuje generál i s bohatými ropnými monarchiemi, Čínou, subsaharskými státy nebo Alžírskem. Naopak s Marokem se Mauritánie nemusí a hranice s okupovanou Západní Saharou zůstává pro jistotu zaminovaná.

Zaostalá pouštní země žije z vývozu železa, kterého má pod saharským pískem velké zásoby. Otevírají se také doly na zlato a měď. Zahraniční těžaři objevili dokonce ropu, jak u pobřeží tak ve vnitrozemí. Posledních deset let roste Mauritánie skoro 5 % ročně. Jakémukoli rozvoji ale brání téměř nulová infrastruktura a vzdělání obyvatel. Typický obrázek Mauritánie jsou velbloudi a vychrtlé kozy okusující suché keře. Občas kolem projede „obitý francouzský sedan“. Korupci nebo podnikatelské prostředí v podobné zemi snad ani nemá smysl řešit.

Nikdo nečeká od Mauritánie nějakou změnu a její vládce evidentně našel modus vivendi, který mu maximálně vyhovuje. Dokázal si dokonce získat pragmatický Západ. Když jde o džihádisty, na lidská práva se nehraje.

Autor: Lukáš Trzaskalik | středa 31.12.2014 17:33 | karma článku: 21.14 | přečteno: 1226x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Politika

Jiří Žamboch

Prokazatelně lživý titulek o spotřebitelské náladě:

Titulek Seznam Zprávy: "Blbá nálada ustupuje, Češi se cítí ekonomicky nejlépe za tři a půl roku" znamená, že autor neumí napočítat do tří (let). Důkazem jeho lživosti jsou přitom informace přímo z článku.

29.3.2024 v 9:14 | Karma článku: 27.28 | Přečteno: 421 | Diskuse

Michal Sabó

Nechte nám Mrazíka! Proč Češi stále milují Rusko a staré časy?

Česká veřejnost je rozdělena na dvě poloviny. Jedna podporuje Ukrajinu, druhá si stojí za Ruskem. Co vede lidi k hájení tyranie?

29.3.2024 v 6:45 | Karma článku: 25.55 | Přečteno: 1201 | Diskuse

Jiří Žamboch

Putinovo dnešní vojenské srovnání NATO a Ruska záměrně kulhá.Situace Ruska je o dost lepší

Dnešní srovnání NATO Putinem dalším chytrým Putinovým tahem.Prohlášení "Rusko vydává desetkrát méně na obranu než Spojené státy, tak je ruský útok na NATO nesmyslný." má ukolébat veřejnost evropských členů NATO.Je to však jinak.

28.3.2024 v 20:10 | Karma článku: 15.97 | Přečteno: 438 | Diskuse

Jan Pavelec

ČR má se svým upoceným pojetím liberalismu 200 let zpoždění.

Podle Listiny základních práv a svobod se Česká republika nesmí vázat na jakoukoliv výlučnou ideologii či náboženské vyznání, a podle Ústavy má být státem sociálním, nikoliv (neo)liberálním.

28.3.2024 v 15:50 | Karma článku: 15.01 | Přečteno: 259 | Diskuse

Jan Bartoň

Přichází nový věk – volíme mezi tragédií a realismem

Pan Václav Vlk starší uveřejnil skvělý komentář k současné mezinárodní situaci pod titulkem Přichází nový věk tragédie. Abychom předešli tragédii, musíme zvolit realismus.

28.3.2024 v 10:00 | Karma článku: 29.96 | Přečteno: 679 | Diskuse
Počet článků 27 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 840

Po semestru na Univerzitě v Buenos Aires, aktuálně v posledním ročníku VŠE v Praze. Zimní semestr 2013 jsem strávil na Katolické univerzitě v Santiagu de Chile.

Zaměřuji se na ekonomiku, politiku, dějiny a nerovnost v rozvojových zemích, v prvé řadě Latinské Americe. Svými články chci přispět k lepšímu povědomí Čechů o tomto překrásném regionu, neboť naše média jej opomíjí. 

Zamilován do Latinské Ameriky a jedné Chilanky, podnikl jsem několik cest do Chile, Argentiny a Uruguaye, projel křížem krážem Bolívii, prošel Velikonoční ostrov a navštívil Peru a Dominikánskou republiku.

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...