Brazílie; vděčnost chudých ještě stačila, tentokrát...

Roussefová je nadále prezidentkou. S rekordně těsným výsledkem, zvítězila ani ne o 3 %.

Dilma Roussefová z levicové Strany pracujících (PT) obhájila svůj prezidentský mandát. Její strana tak bude u moci nejdéle od 50. let. Kampaň pod heslem „nová vláda, nové plány“ se ukázala nečekaně horká. Dilma do ní vstoupila s odhodláním, že „člověk musí být potvora, aby vyhrál volby“. A potvora taky byla. Nejdřív svou kampaní přispěla k vyřazení překvapivé rivalky Mariny Silvové a nakonec několika podpásovkami dostala i Aécia Nevese, svého středopravého oponenta v druhém kole voleb. Ne že by se schopný rétor nebránil - jedna televizní debata se zvrtla tak, že prezidentce klesl tlak a musela z debaty odejít. Aécio Neves byl nadějí byznysu a většiny střední a vyšší třídy. Dvojnásobný guvernér státu Minas Gerais s rekordní popularitou a velmi dobrými výsledky za sebou měl Brazílii asi skutečně co nabídnout. Jenže v pořád převážně chudé zemi bohatý elitář Neves nedokázal přebít vděčnost chudých vůči jejich „dělnickým“ hrdinům. Je tato vděčnost oprávněná?

PT je kritizované ze všech stran, ale její výsledky popravdě tak mizerné nejsou. Prezident Lula zavedl několik sociálních programů, díky kterým desítky miliónů zoufale chudých Brazilců poprvé dosáhly na alespoň trochu důstojný život. Nejznámějším je Bolsa Família, elektronický (a tudíž těžko rozkradatelný) systém výplaty sociálních dávek chudým rodinám, pokud posílají své děti do školy, pomocí platebních karet. Programem se inspirovala Indie a mnoho dalších rozvojových zemí, které by je rády zavedly, a je velmi dobře hodnocen všemi odborníky. I Dilma se jen nevezla a přispěla svou trochou, např. programem Mais Médicos. Několik tisíc kubánských lékařů na základě něj ordinuje v těch nejzapadlejších koutech Amazonie nebo vyprahlého sertão na severovýchodě, kam se jejich ikskrát lépe placeným brazilským kolegům nechtělo. Jak Lula tak Dilma zvýšili prostředky do školství i zdravotnictví.

Přes 110 miliónů Brazilců žije dnes v nižší střední třídě, pod hranicí chudoby zůstává okolo 18 % populace. OSN vyškrtla i poslední brazilské regiony ze své „mapy hladu“. Odborový předák Lula, co jako malý kluk musel čistit na ulici boty, je nadále nesmírně populární. I Dilma, kdysi členka levicové gerily vězněná a brutálně mučená vojenskou juntou, má neotřesitelnou podporu odborů a většiny lidových hnutí. Naopak elitář Neves, syn guvernéra a vnuk prezidenta, je podle nich „představitel neoliberálních, pravicových“ ba i „fašistických sil v zemi“. PT se nikdy nesnížila k pronásledování novinářů, krkolomným „zákonům na ochranu demokracie“ a podobným autokratickým choutkám sousedních populistů. Brazilské demokracii nelze formálně absolutně nic vytknout.

Spousta věcí se bohužel Straně pracujících nepovedla. Byrokracie a přebujelost státní správy zůstává šílená, daňové předpisy jedny z nejkomplikovanějších na světě (spolu s ČR). Známý custo Brasil (brazilské náklady) pro investora či podnikatele jsou z velké části příčinou právě toho. Brazílie je 116. v žebříčku Doing Business. Státní zaměstnanci si vymohli až směšné výhody. Na školství už Brazílie vynakládá proporčně stejné prostředky jako vyspělé země, ovšem obrovská část peněz jde na platy, prémie a důchody učitelů - někteří odchází do důchodu v 50 letech a důchod po smrti kantora vesele pobírá dál vdova či vdovec. Spousta peněz se samořejmě rozkrade. Podobně je na tom zdravotnictví. Státní lékaři nejsou vůbec špatně placení a pro obsazení venkovských ordinací vláda nabízela i 40 000 Kč měsíčně. Stejně místa nezaplnila - doktoři by si tam totiž nemohli otevřít výnosnou soukromou praxi na přilepšenou. Ochotně ale přišli Kubánci, Španělé, Portugalci a další.

Korupce je v Brazílii endemická, byť podle TI je Brazílie na 72. místě, které není v rámci Latinské Ameriky špatné. Kontrolu ztěžuje vedle chybějící  vůle překrývající se administrativa na federální, státní, regionální a obecní úrovni. Pár dní před prvním kolem voleb „zazpíval“ při výslechu politik vládní strany a odhalil obří korupci, všimné za politickou podporu a snad vazby na narkobarony ve státním ropném gigantu Petrobras, považovaném za národní klenot. Prezidentka Dilma na sebe jasnou zodpovědnost nevzala. Lula zažil podobný skandál dnes známý jako mensalão (tučná výplata), který zase odhalil kupčení s hlasy. Ke cti Brazílie třeba říct, že za něj dnes desítky politiků sedí.

Katastrofální zůstává v Brazílii také kriminalita. Země je jednou z nejnebezpečnějších na světě a zločinnost za vlády PT vůbec neklesla. Dilmina vláda slíbila stavbu škol a policejních stanic plus posílení sociální práce v chudinských favelách, já ve zlepšení nevěřím. Na jaře bylo několik policejních stanic vystříleno gangstery a na letošním šampionátu nakonec stejně pomohlo jen masivní nasazení armády ve favelách a těžkooděnců federální policie v ulicích. Státní a místní policie má naprosto nulovou důvěru kohokoli a o moc lépe na tom nejsou ani pomalé brazilské soudy. Několikrát si „policisté“ vymohli zvýšení platu stávkou, naposledy v chudém státě Bahía. Se založenýma rukama tam sledovali, jak místní rabují obchody, podpalují auta a přepadávají. Týden nepokojů skončil několika mrtvými a ukončil jej na prezidentský příkaz opět až zásah armády.

V hospodářské politice pokračoval Lula i Dilma v tradičním protekcionizmu a silné státní regulaci, Brazílie patří spolu s Argentinou k nejochranářštějším státům světa. Navzdory očekávání se ekonomice dařilo, v roce 2010 rostla Brazílie 7,5 % a inflace i nezaměstnanost klesla za Luly na méně jak polovinu. Za Roussefové ale růst prudce zpomalil a letos dokonce Brazílie sklouzla do recese, letošní růst se odhaduje na kladnou nulu. Inflace se naopak zpátky zvyšuje (6 %) a propad reálu je rekordní stejně jako deficit platební bilance. Nezaměstnanost je dál nízká okolo 5,5 %. Roussefová viní globální krizi a zpomalení zbytku Latinské Ameriky. V tom je jistě část pravdy - Latinská Amerika letos nemá dobrý rok. Poptávka po komoditách ochabla a hory železa a sóji, které Brazílie vyvážela do Číny, už říše středu nepotřebuje.

Svou vinu na nevalném výkonu však mají i rychle rostoucí brazilské mzdy, nedobrá produktivita práce, mizerná infrastruktura plus zmíněná byrokracie a korupce. Navíc chudí Brazilci si zvykli na vyšší příjmy, chtějí mít najednou všechno, takže všechno berou na úvěr - první cena v obchodě neudává cenu zboží, ale měsíční splátku. Domácnosti jsou předlužené a v případě poklesu příjmů nemají šanci úvěry splatit. Petrobras by mohl ročně státu přinášet miliardy dolarů navíc, kdyby nemusel prodávat benzín za vládou zastropované ceny. Produkci kávy, které je Brazílie největší vývozce na světě, srazila letošní sucha nejhorší za téměř století. Problémy s vodou mají už i města v čele s dvacetimiliónovým Sao Paulem, jehož okolní průmyslový stát vytváří třetinu národního bohatství. Zde je další problém země s rozměry světadílu - obrovské regionální rozdíly. Zatímco severovýchodní státy mají výkon afrických zemí a neprodukují dohromady nic, jediná ulice v Sao Paulu, finančnická Avenida Paulista, vytváří 1 % brazilského HDP. Nerovnost se pod vládou PT snížila, ale Brazílie je dál přibližně 12. nejnerovnějším státem světa. Kontrasty mezi čtvrtěmi v Sao Paulu či Rio de Janeiru jsou pro Čecha naprosto nepředstavitelné.

Je ale nesmysl Brazílii odepsat. Dvousetmiliónový jihoamerický gigant má obrovský potenciál. USA a liberální svět jej kritizují za protekcionizmus, jenže právě díky tomu (podle mého názoru) se Brazílie stala jedinou solidně industrializovanou latinskoamerickou zemí. Embraer je třetím největším leteckým výrobcem na světě, jeho poslední armádní transportér je technologicky světovou špičkou. V malých a středních civilních letadlech je Embraer světovým hráčem.  Brazilské autobusy a nákladní vozy válcují Jižní Ameriku, silný brazilský zbrojní průmysl je nejvyspělejší na kontinentu. Většina předních světových automobilek má své továrny i v Brazílii. Země disponuje obrovskými zásobami železa a ropy. Soukromý těžař Vale je třetím největším těžařem na světě, v těžbě železa světovým lídrem. Velmi aktivně proniká do Afriky. Petrobras, největší firma Latinské Ameriky, je sice neefektivně řízen, ale má unikátní zkušenosti s hlubinnou těžbou při brazilském pobřeží. Brazilské zemědělství je vysoce konkurenceschopné, v produkci kávy, sóji a masa je na předních místech. Veřejné školství stále není dobré, ale desítky miliónů Brazilců mají kvalitní vzdělání odborné i vysokoškolské. V jižních státech okolo Sao Paula je dostatek kvalifikovaných dělníků. Finanční sektor je zdravý a velmi výkonný. Brazilské banky, např. Itaú, jsou dravé a po dobytí okolních trhů začínají pronikat na další kontinenty.

Můj názor je, že brazilská ekonomika je dostatečně vyspělá, aby začala čelit světové konkurenci. Díky vysokým dovozním clům je v Brazílii zbytečně mnoho zboží podstatně dražší než v okolních státech, často i dražší než u nás. Bohatší Brazilci jsou na dovolené ověšení taškami, protože v Chile, USA nebo Evropě nakupují ve velkém.To je problém obchodu s Brazílií - je tu uvaleno clo v podstatě na všecko, co si Brazilci umí vyrobit sami. Dovoz samozřejmě existuje, brazilský průmysl ještě nedosahuje světové kvality ve všech oborech. Každý, kdo může, proto v Brazílii investuje a místo dovozu tu vyrábí nebo navazuje partnerství s místním výrobcem (včetně České zbrojovky, Aero Vodochody aj.). Československo s Brazílií kdysi dost obchodovalo a má v Brazílii dobré jméno - pozor: República Tcheca znamená portugalsky i Republika kurev, tak nebuďte překvapení. Radši se na úvod představte jako Čechoslováci (tchecoslovacos).

Mezinárodní postavení země za poslední desetiletí vystřelilo vzhůru. Z chudé Brazílie zaměřené na Jižní Ameriku Lula udělal světového hráče. Zaangažoval se v izraelsko-palestinském konfliktu, sblížil se s Ruskem, Indií, Čínou (BRIC), Íránem i odvěkým bohatším rivalem Argentinou. Brazílie je stále aktivnější v Africe, kde jí za opěrné body slouží Angola, Mozambik a další portugalsky mluvící země. Brazilské námořnictvo se účastní protipirátských akci v Guinejském zálivu. S Washingtonem má Brasília korektní vztahy, ale odmítá jeho dominanci v regionu. Když Snowden prozradil odposlouchávání Roussefové americkými špiony, jako jediný „napíchnutý“ státník něco udělala a zrušila naplánovanou návštěvu do USA. Brazílie podporuje Venezuelu i Bolívii a orientuje se na (de facto vede) protekcionistický a etatistický Mercosur (podle Brazilců Mercosul). Naopak skrytě soupeří s Tichomořským společenstvím, liberálním a dynamičtějším seskupením Mexika, Kolumbie, Peru a Chile. Roussefová plánuje pokračovat v primární spolupráci s Mercosurem a nové partnery chce hledat u arabských zemí a v Africe. Zahraniční politika ale není její parketa.

Brazílie má všechny předpoklady k tomu stát se světovou velmocí, bude-li sama chtít. Vyspělým státem však nebude, dokud nesníží křiklavou nerovnost, otřesnou kriminalitu a obludnou byrokracii a korupci.

Na snímcích odshora dolů:

Exprezident Lula da Silva objímá svou nástupkyni Dilmu Roussefovou po ohlášení volebních výsledků

Favela Rocinha v Rio de Janeiru

Avenida Paulista v centru dvacetimiliónové megalopole Sao Paulo