Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Kolumbijské FARC slaví výročí, možná poslední

18. 06. 2014 21:46:36
Revoluční ozbrojené síly Kolumbie nedávno oslavily padesátiny. Za půlstoletí své činnosti, celou čtvrtinu existence kolumbijského státu, mají na svědomí 200 000 mrtvých a 5-6 miliónů uprchlíků. Z původně levicové hrstky idealistů s asi skutečným zájmem o spravedlivější společnost se proměnily v bandu vrahů a únosců a jedny z největších narkotrafikantů na světě. Poslední dva roky jsou stálicí kolumbijské politiky stejně jako nedávných prezidentských voleb

Na počátku šedesátých let byla Kolumbie chudá, extrémně nerovná a zmítaná politickým násilím mezi konzervativci a liberály střídajícími se u moci. Proti se v zoufalství postavily milice zubožených vesničanů v hlubokých lesích kolumbijských hor. Na konci května 1964 se několika desítkám z nich pod velením mladého Manuela Marulandy alias Přesné mušky podařilo probít z obklíčení tisíce vojáků u vesnice Marquetalia. Událost vstoupila do dějin jako první akce FARC - Fuerzas Armadas Revolucionarias de Colombia.

Od té doby gerila, označující se jako marxistická, leninistická a bolívarovská, proklamovala boj kolumbijské oligarchii i narkobaronům a slibovala spravedlivé přerozdělení půdy venkovanům. Jejich několik tisíc členů se drželo mimo obchod s drogami a nestalo se hlavním zdrojem násilí a selhání kolumbijského státu - tím byly soukromé bojůvky Autodefensas (Sebeobrana) zakládané velkostatkáři na svou ochranu a drogoví baroni na čele s nejslavnějším z nich, Pablem Escóbarem. Na počátku 80. let ale FARC změnily postoj. Začaly od narkobaronů vybírat „daně“ za ochranu, unášet civilisty i vojáky pro výkupné a ze získaných peněz vybudovaly téměř profesionální armádu čítající v dobách své největší slávy údajně až 30 000 mužů. V 90. letech se tak Kolumbie proměnila ve skutečný padlý stát. Rebelové vyhnali úřady z třetiny státního území, obsadili řadu vojenských základen, zabili a unesli desítky politiků.

Tři různí prezidenti se snažili dojít s FARC k mírovému řešení, jednání však gerila využila jen k posílení svýc h pozic a k žádné dohodě nikdy nedošlo. Rozhovory alespoň konečny ukázaly FARC v pravém světle - napadaly vesnice a unášely vesničany, za které údajně bojovaly, chránily překupníky s drogami, proti kterým prý válčily, a budování jejich „lepší společnosti“ stálo život desetitisíce civilistů, policistů i vojáků.

Podpora FARC mezi běžnými Kolumbijci postupně klesla na nulu, až v roce 2002 za prezidenta zvolili Álvara Uribeho, jehož hlavním bodem programu bylo - rozdrtit povstalce. Pravicový konzervativec Uribe vyhlásil gerile válku na život a na smrt. Z americké pomoci opatřil armádě moderní vybavení, zajistil jí americký výcvik a posílil ozbrojené síly na půl miliónu mužů. Následovala mohutná ofenzíva armády na povstalecké základny na jihu Kolumbie s cílem zbavit FARC jejich ústupových zón. Výsledky se dostavily a tisíce bojovníků dezertovalo či bylo zajato. Kolumbijská armáda postupně zabila i většinu nejvyššího velení FARC, jednoho dokonce na ekvádorském území. Dnes čítají FARC do 5000 bojovníků schopných sem tam vyhodit do vzduchu ropovod nebo policejní stanici, přestaly být vojenskou hrozbou.

Válka s sebou v každém případě nesla obrovské finanční náklady, smrt na obou stranách a připravovala Kolumbii o její obrovský hospodářský potenciál. Zřejmě proto se Uribeho nástupce Juan Manuel Santos rozhodl vyjednat s FARC konečně mír. Tím ale kompletně otočil politiku Uribeho, v jehož vládě dříve sloužil jako ministr obrany. Álvaro Uribe se tak z někdejšího spojence stal nejviditelnějším Santosovým kritikem a zároveň kritikem mírových jednání s gerilou. Jednání začala neformálně v polovině roku 2012 a oficiálně od listopadu téhož roku v Havaně za zprostředkování Kuby a Norska. Prezident Santos doufal v dosažení dohody do konce roku 2013, potom do prezidentských voleb toto jaro. Volby se však již konaly a dohoda nikde. Obě strany se zatím dohodly na třech bodech rozhovorů - pozemkové reformě, zapojení FARC do politického života a boji proti drogám. Zbývá dořešit kompenzace obětem a pozůstalým, kam patří i potrestání členů FARC včetně vedení, odevzdání zbraní a mechanismus schválení konečné dohody Kolumbijci (předpokládá se referendum).

Právě potrestání rebelů a jejich pokračování v politice je hlavním trnem celého mírového procesu. Většina Kolumbijců sice souhlasí s mírovou dohodou, ale ne s tím, aby FARC z pralesa odkráčely domů nebo rovnou do poslaneckých lavic. Stejný názor má i Óscar Iván Zuluaga, Santosův hlavní volební rival. Dlouhé měsíce nebylo jasné, zda by při jeho vítězství rozhovory vůbec pokračovaly. Zuluaga sám totiž zdůrazňoval, že s FARC bude jednat jen v případě, že rebelové vyhlásí jednostranné příměří a podvolí se mnoha letům vězení. Šéfové gerily na to opáčili, že „nepřijmou ponižující kapitulaci“.

Prezident Santos v nedělním druhém kole voleb zvítězil a mírová jednání tak k úlevě mnohých mohou pokračovat. I on ujišťuje, že „beztrestnost nebude“. Není ale jasné, kam až je ochoten s potrestáním ustoupit. Samotné FARC s rozhovory nijak nespěchají, ví, že u jednacího stolu už dosáhnou více než na bitevním poli. Navíc rokovat v havanských hotelech a relaxovat na jachtě v Karibiku je pro velitele určitě příjemnější než bojovat v pralese s kolumbijskou armádou. A do vězení se jim pochopitelně nechce.

Osobně si myslím, že pokračovat v jednání je dobré rozhodnutí, které Kolumbijci nemusí považovat za slabost. A k otázce potrestání...jakkoliv hnusně to zní, mnohokrát se ukázalo, že obětovat spravedlnost ve prospěch lepší budoucnosti stojí za to. Své o tom ví všechny národy, které někdy absolvovaly přechod k demokracii - včetně Čechů a Slováků. Ostatně, varianta povstalce definitivně zničit vojensky podobně jako na Srí Lance je otevřená vždy. Prosperující, demokratická a perspektivní Kolumbie si ale mír po padesáti letech bojů rozhodně zaslouží. Ještě nějaký ten měsíc byť planého tlachání určitě stojí za to.

Na fotografii členové FARC

Autor: Lukáš Trzaskalik | středa 18.6.2014 21:46 | karma článku: 6.49 | přečteno: 244x

Další články blogera

Lukáš Trzaskalik

Macri prezidentem, Argentina si zvolila novou cestu

Mauricio Macri se středopravou stranou Cambiemos (Změňme) byl zvolen prezidentem Argentiny. Odchodem Cristiny končí 12 populistických let vlády Kirchnerů.

24.11.2015 v 22:34 | Karma článku: 9.58 | Přečteno: 300 | Diskuse

Lukáš Trzaskalik

Guatemala; sranda musí být, i kdyby se venku střílelo

V prezidentských volbách v největší středoamerické zemi zvítězil tuto neděli bývalý komik Jimmy Morales. Na první pohled beznadějná Guatemala však letos příjemně překvapila.

31.10.2015 v 20:50 | Karma článku: 8.77 | Přečteno: 265 | Diskuse

Lukáš Trzaskalik

Argentina; rozvoj k zaostalosti (část druhá)

Po téměř pěti měsících života tady přináším nástin, jak to vypadá ve druhé největší ekonomice Jižní Ameriky, „evropské“ Argentině. Pokračování předchozího článku

27.7.2015 v 0:01 | Karma článku: 16.33 | Přečteno: 785 | Diskuse

Lukáš Trzaskalik

Argentina; rozvoj k zaostalosti (část první)

Po necelých pěti měsících života tady přináším nástin, jak to vypadá ve druhé největší ekonomice Jižní Ameriky, „evropské“ Argentině

22.7.2015 v 0:36 | Karma článku: 32.90 | Přečteno: 2684 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

Pavol Lukša

Svatý Václav bojoval za národní zájmy, dokážeme to i dnes?

Ve čtvrtek 28. září si připomeneme výročí naší státnosti a také hlavního patrona Čech a Moravy, svatého Václava.

26.9.2017 v 21:08 | Karma článku: 12.74 | Přečteno: 186 | Diskuse

Petr Kahanek

Všichni zajištění rodáci

Zajišťovací příkazy finanční správy podle soudu neoprávněně zlikvidovaly 19 firem (skoro 40% z 51 firem, které se soudily) a ministr financí za ANO to hodnotí slovy:

26.9.2017 v 20:59 | Karma článku: 16.57 | Přečteno: 243 | Diskuse

Tomáš Břicháček

Uprchlické kvóty 2 roky poté (V): Proč si Brusel na kvótách tolik zakládá

Přerozdělování a kvóty jsou nejvlastnějším vyjádřením duše evropského levicově-pokrokářského, byrokratického centralismu. / Pátý díl seriálu k druhému výročí a ke konci kvót.

26.9.2017 v 20:00 | Karma článku: 18.53 | Přečteno: 377 | Diskuse

Pavel Vávra

Husiti a islamisti - paralela sociologicko historická

Ptáte se co chci srovnávat? Ano, čtete správně - husity s islamistickým terorem. Je tu jen jeden jediný rozdíl. 600 let

26.9.2017 v 18:00 | Karma článku: 15.56 | Přečteno: 510 | Diskuse

Michal Loukota

Je inkluze ideologický projekt?

Podle ODS ano, v kritice inkluze se pak zvláště angažuje Václav Klaus ml. Tento názor nesdílím, i když vnímám problémy, které přináší.

26.9.2017 v 17:18 | Karma článku: 6.08 | Přečteno: 370 | Diskuse
Počet článků 27 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 783

Po semestru na Univerzitě v Buenos Aires, aktuálně v posledním ročníku VŠE v Praze. Zimní semestr 2013 jsem strávil na Katolické univerzitě v Santiagu de Chile.

Zaměřuji se na ekonomiku, politiku, dějiny a nerovnost v rozvojových zemích, v prvé řadě Latinské Americe. Svými články chci přispět k lepšímu povědomí Čechů o tomto překrásném regionu, neboť naše média jej opomíjí. 

Zamilován do Latinské Ameriky a jedné Chilanky, podnikl jsem několik cest do Chile, Argentiny a Uruguaye, projel křížem krážem Bolívii, prošel Velikonoční ostrov a navštívil Peru a Dominikánskou republiku.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.